Březnový zimojarní sraz byl posledním srazem před dalším letním táborem v Tužíně a tentokrát jsme se usadili v Jizerských horách na chatě Hubertka. Počasí vyšlo dle zaslané objednávky na výbornou, a tak jsme se toho snažili maximálně využít…
Hned po sobotní snídani jsme proto oznámili výlet na Smrk. Je pravda, že tím strašíme, i když jdeme jen okolo chalupy, ale o to větší bylo překvapení dětí, když během cesty zjišťovali, že tentokrát to myslíme vážně ☺ Zvolili jsme náročnou trasu po červené turistické značce (což především Ondra s kočárkem náležitě ocenil) a když už jsme se dostali na zpevněnou cestu, hned se nám zima připomněla s očekávanými sněhovými poli. I když obuv některých účastníků zájezdu (včetně vedoucích!) odpovídala spíše návštěvě velkoměsta, odradit jsme se nenechali. A veškeré chmurné myšlenky nás definitivně opustili, když jsme zjistili, že se dá ve sněhu pořád krásně válet. A těch kulí…! ☺ Ze Smrku skupina starších dětí pokračovala delší trasou, zatímco ostatní se vraceli stejnou cestou. A jak se všichni rádoby unavení hned probudili, když jsme začali sbíhat divoký zasněžený terén po úzkých cestičkách… to bylo energie (a tlam)! Každopádně Smrk jsme dobyli, nikoho jsme neztratili a děcka musíme za tuto cestu pochválit! ☺
Po oblíbených plněných plackách k obědovečeři to v chalupě vypadalo jako v šípkové růžence, a tak dobité baterky otestovala až překvapivá noční procházka v okolí chalupy.
No a ani v neděli ráno jsme neotáleli a zase hurá na procházku do přírody. Ještě povinně navštívit Kočičí kameny jako vždy a víkend je pryč, dřív než bys řekl „Uvidíme se v Tužíně“. No takže tak a tedy uvidíme se v Tužíně! ☺